V souÄasné dobÄ› je naÅ¡e ZemÄ› jedinou planetou, která hostí lidský život. Prozatím ji také nemůžeme opustit, s výjimkou velmi krátkých cest. RozhodnÄ› pak nepÅ™ipadá v úvahu, že by se lidstvo pÅ™estÄ›hovalo na novou planetu. Nemáme k tomu ani prostÅ™edky, ani vhodného kandidáta, a to i pÅ™esto, že bylo v tomto ohledu uÄinÄ›no mnoho pokusů i pozorování.

 

 

S tím se vÅ¡ak vynoÅ™uje otázka, zda jednou nebude nezbytné naÅ¡i Zemi opustit, pokud budeme chtít jako druh pÅ™ežít. A ukazuje se, že tomu tak skuteÄnÄ› bude. NaÅ¡e Slunce nevydrží vÄ›ÄnÄ›, a jednou se promÄ›ní v rudého obra, který pohltí velkou Äást sluneÄní soustavy. Je jasné, že bÄ›hem této etapy velké radiace a extrémních teplot nepÅ™ežije nic živého, tedy tak, jak život známe. Pokud se tedy chceme tomuto osudu vyhnout, musíme si najít nový domov.

 

Je vÅ¡ak pravdou, že tento scénář nastane až za pÅ™ibližnÄ› pÄ›t miliard let. Neznamená to vÅ¡ak, že bychom mÄ›li usnout na vavřínech. NaÅ¡e Slunce totiž není jediné, kdo nám může pÅ™inést zkázu. Jak ukazují nejrůznÄ›jší katastrofické filmy, nebezpeÄí pÅ™edstavují také asteroidy. A aÄkoliv existují plány na odklonÄ›ní Äi zneÅ¡kodnÄ›ní tÄ›ch potenciálnÄ› nebezpeÄných, není u nich garantována stoprocentní úÄinnost.

 

 

Proto je jasné, že bychom nemÄ›li polevit v naÅ¡em hledání. JistÄ›, mnozí lidé říkají, že bychom se mÄ›li vÄ›novat spíše ochranÄ› naší vlastní planety. Koneckonců, v souÄasnosti pÅ™edstavujeme nejvÄ›tší nebezpeÄí my sami, a to nejen hrozbou jaderné války, ale také urychlováním globálních zmÄ›n klimatu Äi zneÄiÅ¡Å¥ováním oceánů i úrodné půdy.

 

Je tedy jasné, že dříve Äi pozdÄ›ji se budeme muset se Zemí rozlouÄit. Ano, je pravdÄ›podobné, že to nebude za naÅ¡ich Äasů, ba ani za Äasů naÅ¡ich vnuků Äi pravnuků. Jednou se to ale stane nutností, a je nezbytné být na to pÅ™ipraveni. Bez nadsázky na tom totiž závisí osud lidské rasy.