Každý z nás má poněkud jiné představy o životě a jiný vysněný životní styl. Jen málokomu se podaří jej dosáhnout, ale i přesto se najdou lidé, kterým se to povede. Nejčastěji mezi ně patří ti bohatí, avšak výjimečně se to může podařit i chudému člověku. Pokud patříme mezi ty šťastné, můžeme si gratulovat. Je velmi pravděpodobné, že jsme spokojeni a žijeme přesně tak, jak se nám líbí. Ovšem zde je na místě otázka, za je pro nás životní styl, který jsme si vysnili a který žijeme, skutečně ten nejlepší. Je totiž smutnou pravdou, že lidské tělo mnohdy samo neví, co je pro něj dobré. Proto nám vysílá signály, které nás vedou k nevhodnému životnímu stylu. Jen málokdo má totiž takovou zdrženlivost, aby se mu líbil takový život, který pro něj bude nejzdravější.

Z evolučního hlediska to dává smysl. Naši předkové potřebovali šetřit co nejvíce energie, aby měli dostatek sil na náročný lov, případně na překonání tuhé zimy. Něco takového nám dnes samozřejmě nehrozí – supermarkety a centrální topení se o to postarají. Přesto nás naše tělo nabádá ke konzervaci energie, a tedy i k lenošivému životnímu stylu.

S tím samozřejmě souvisí i to, že tito lidé často hodně jí. I to je pozůstatek dávných potřeb, kdy bylo nutné jíst, kdykoliv k tomu byla příležitost, neboť nikdo nevěděl, kdy bude další úspěšný lov či se podaří najít dostatek jedlých rostlin. Vytvořit si zásoby tuku, zvláště s ohledem na přežití zimy, bylo tehdy velmi důležité.To bychom měli mít na paměti. Jakkoliv nám to může připadat otravné, faktem je, že pokud si chceme zachovat tělesnou i duševní svěžest až do vysokého věku, potřebujeme stimulovat jak tělo, tak i mozek. Samozřejmě to nebude příjemné, avšak rozhodně pro vás bude přínosnější chodit do zaměstnání, než strávit zbytek života doma. Dostanete se tak mezi lidi, což vám, coby sociálnímu tvoru, jen prospěje.